Vzpomínka na loňské Prague Games

[==konec_ukazky==] Den minus 2 pondělí

• Tréninky v pohodě, večer přátelák s Benešovem

Den minus 1 úterý

• Tréninky v pohodě, večer přátelák s Táborem

• Poslední porada v Sauně

Den D - středa 16.7.2005

• Sraz na vlakáči – Krupíno zapomíná spacák

• Holky nastoupeny v plné polní už ve 13 hodin,

• Mlži cca 3 ks, ve 13.15 dojíždějí poslední opozdilci

V Táboře přece nebudeme stát na nástupišti, tak se usadíme do vlaku, jenže do Benešova. Když se přiřítí rychlík z Českých Budějovic, začíná rychlý přesun – vše je zvládnuto, nikdo nechybí, jen rychlík nabírá drobné zpoždění, což již tak dost nesympatická průvodčí neopomene připomenout. Cestou probíhá prvotní seznámení s osazenstvem vlaku a začínají se tvořit tradiční skupinky hráčů, které chtějí již od začátku dostát své pověsti a tak dochází na oblíbené klikování – tentokrát v chodbičce před kupé. Za Čerčany Blaschke vykoukne z vlaku, aby se přesvědčil kdo ve vedlejším kupé dělá bordel ale ouha. Do kšiltu se opřel vítr a čepice nenávratně mizí v kolejiště. Štěpánek pohotově kontruje slovy, že venku asi fouká. Po příjezdu do Prahy se vylodíme a jdeme čekat na Kuču – ten zmaten bulletinem objíždí celou Prahu kvůli škole, nabíráme zpoždění a také novou tvář našeho týmu Honzu Buchtu z Kutné Hory. Kučovi navíc nefunguje dědeček mobil, který neumí duální síť. Přes několik telefonátů Kuča nakonec přibíhá sám a začíná rituál s rozdáváním a přiděláváním pásků. Bláža při pohledu na množství pásků začíná vykřikovat, že se zde fasuje zadarmo čtyřdenní lístek na metro, na což okamžitě reaguje žena jiné národnosti a začíná se domáhat pásku. Kuča ji raději odmítá. Pásky drží, jen Melí musí využít vteřinové lepidlo. První cesta metrem se podobá všem ostatním – tzn. chodby v metru jsou příliš úzké. Nikoli ani tak pro nás, více než v pětistupu nechodíme, ale pro ostatní cestující, kteří se před námi tisknout ke zdem aby je florbalový výletníci z Pelhřimova nepřeválcovali. V metru je provokativní čára umístění rafinovaně hned u kolejiště a tak ji každý chce aspoň jednou překročit. U zastavivšího vlaku se utvoří hrozen těl, takže se nevystopuje, ale pouze nastupuje. „Postupte si dál do vozu“ nefunguje a několik nešťastných Pražanů musí čekat na další metro a koukat na poloprázdný vagón s přeplněným dveřním prostorem. Nejmenovaná hráčka při vzpomínce na táborskou příhodu s dvojím přestupováním se při příjezdu metra raději optá, jestli je toto náš vlak. Při kladné odpovědi se uklidní a cpe se s ostatními do hroznu. Jak se chodí po metru chodí se i po pražských chodnících a nástupních ostrůvcích tramvaje. My jsem tu a ostatní nás nezajímá. Ve třídě po vybalení probíhá první meeting. Je si vysvětleno, jak a co a Kuča dává k dispozici svoje vlasy za 1. – 3.místo. Opět se nic nestalo, tzn. doporučuje změnit motivaci – nikdo nechce Kuču stříhat, tak se radši nevyhraje :-)) Mlži se jdou kochat pohledem z Letenské pláně na Prahu. – končí den D autor: Jan Koten