JOHN LILJELUND: "
Dlouho jsem cítil silnou potřebu napsat článek o současnosti a budoucnosti našeho sportu. Již téměř sedm let pracuji jako generální sekretář mezinárodní florbalové federace a měl jsem možnost se potkat a mluvit s odborníky z jiných sportů a organizací ..."
převzato ze stránek: www.innebandymagazinet.se
[==konec_ukazky==]
"... Nesmíte si myslet, že nejsem spokojen s pokrokem, kterého jsme během více než 30 let existence florbalu dosáhli, ale v budoucnu vidím černé mraky, pokud nebudeme riskovat to, co máme již dnes. Jen s názvem "floorball" je spojeno mnoho myšlenek. Když vznikla IFF, byly tam hned tři (finsky Salibandy, švédsky Innebandy a švýcarský Unihockey). Při pohledu zpět se ukázalo velice výhodné mít jedno mezinárodní označení, tedy FLOORBALL. Máme společného jmenovatele a pokud chceme zvýšit svojí tržní hodnotu, musí se na národní úrovni používat paralelně s místními názvy. Než jsem začal pracovat pro IFF, pracoval jsem 15 let pro firmy, které se zabývaly tržním hodnocením různých nadnárodních potravinářských značek, takže vím, o čem mluvím. Problém je si nejdříve uvědomit, že co je dobré pro vývoj na národní úrovni není automaticky dobré pro mezinárodní úroveň, ale mezinárodní rozvoj je z velké části výhodný pro ten národní.
Když loni v létě IFF získala prestižní uznání v podobě členství v Mezinárodním olympijském výboru (MOV), náhle se změnila celá situace kolem florbalu na mezinárodní úrovni. O to jsme usilovali od roku 2001, kdy jsme poprvé definovali své vize a cíle. Teď, když jsme dosáhli jednoho postupného cíle, stojí před námi daleko větší výzva. Když to vezmu z pohledu trenéra, nyní jsme získali míček pod svojí kontrolu, ale cíl je daleko. Nemůžeme čekat za naší brankou, co se bude dít, musíme jít do protiútoku a dojít až ke vstřelení branky.
Velkou otázkou je, jak toto chceme převést na florbal jako sport. Velké florbalové země v současnosti mají společnou odpovědnost, aby IFF posunovaly dále. Můžeme plnit další postupné kroky, pokud budeme cílevědomě pracovat na dosažení cílů společně. Myslím, že máme šanci do roku 2015, spíše však až v roce 2019 být zařazeni MOV do užšího výběru sportů, které mají skutečně reálnou šanci být na Olympijských hrách. Reálné je být na Olympiádě v roce 2024 nebo 2028 kdy se budou volit 3 nové sporty kromě 24 stálých - vše nasvědčuje tomu, že golf a "sedmičkové rugby" jsou silnými kandidáty, které by měly v programu zůstat, takže je prakticky jediné volné místo pro desítky sportů, které jsou nyní pro MOV ve stejném postavení jako florbal. Přesto chceme věřit a chceme udělat maximum proto, aby to byl právě florbal.
MOV má přes 40 požadavků, které musí sport do roku 2020 splnit, aby mohl být zařazen mezi užší výběr 8 sportů. Na základě diskuse s MOV, je důležité, aby florbal dosahoval dostatečně vysokého stupně univerzalismu - být rozšířen v maximu zemí, mít aktivní členy na všech kontinentech, tj. mít zde federace, které budou mít dlouhodobou a pravidelnou jak národní tak i mezinárodní činnost. Dalším klíčovým požadavkem je, že florbal musí pořádat jednu nebo více vrcholných mezinárodních akcí a třetí je, že všichni musíme společně pracovat na zvyšování povědomí o florbalu v široké veřejnosti. Tyto tři požadavky, budou mít zásadní význam v našem případě, pokud chceme, aby byl florbal zařazen do užšího výběru.
Nyní jsme ve druhé etapě procesu směrem k olympiádě a byla zahájen cesta florbalu stát se světovým sportem. Důležitou součástí tohoto procesu je kritický, ale i realistický pohled na to, jak se na nás dívá svět sportu, médií a sponzorů. Jasně víme, že máme hodně práce, abychom dokázali oslovit média a sponzory. Pokud do budoucna nezajistíme větší mediální podporu, je naše investice do rozšíření sportu částečně odsouzena k neúspěchu. Máme také vnitřní problém v napjatých rozpočtech klubů, které se budou muset vyrovnat s rostoucími požadavky hráčů, trenérů, rozhodčích. V této oblasti jsme se moc neposunuli a je to jednou z velkých bariér budoucího vývoje celého sportu.
Pokud hledáme podobnost mezi naší současnou situací s dalšími sporty a jejich rozvojem připadá mi nejbližší pohled na lední hokej a jeho situaci na počátku 90. let. Máme pár skutečných klenotů, na kterých stavíme - mužské a ženské Mistrovství světa a Pohár mistrů, kde byl velký zájem médií ať už v ČR nebo ve Finsku. Pak máme národní soutěže, které jsou důležité pro budování dobrého celkového produktu. V řadě zemí byl příliš velký důraz kladen pouze k vytvoření národních týmů. Chceme-li dostat florbal dál, vyžaduje to ještě širší základnu hráčů, kteří cítí, že patří do širšího kontextu. V roce 2008 přijala IFF strategické rozhodnutí na podporu rozvoje v dalších zemích. Existuje tedy vize, kde chceme, aby florbal byl.
Jak to vidím já, máme dveře otevřené a následují čtyři až osm let ukáží, jestli dokážeme florbal dostat do další úrovně, udělat s ním další krok. Velkým rizikem je, že skončíme v zapomnění, stejně jako mnoho jiných středně velkých kolektivních sportů. Nechci zde ukazovat na některé konkrétní příklady, ale je jich několik a měli bychom vědět, jak jsou nyní zhrzené tím, že nedokázali včas využít svojí obrovskou šanci, kterou už podruhé nikdo nedostane. Je důležité vytvořit národní strategie pro podporu rozvoje na mezinárodní úrovni.
K tomu, abychom jako florbalové rodina udělali další krok, potřebujeme nejenom hodně tvrdé práce, ale také výru v náš produkt, ve florbal. To vyžaduje důkladnou analýzu trhu ve větších zemích, organizaci, a významné události ve střední a mnoho školení a rozvojových seminářů ve florbalově malých zemích. IFF má v úmyslu během sezóny 2012/2013 se zaměřit na udržení a rozšíření svých služeb, ale velmi důležitou část práce spočívá na národních asociacích. Potřebujeme se více zviditelnit zejména na mezinárodní úrovni. Musíme vytvořit mezinárodní značky, aby lidé mohli poznat florbal, kdykoli se objeví někde na světě.
Viditelnost je velmi důležitá a v budoucnu bude rozhodující pro náš úspěch. Bez televize a ostatních celostátních médií, nebudeme schopni vybudovat hvězdy, které potřebujeme. V mé zemi, ve Finsku, jsme byli úspěšní při budování aktivní vztahu s televizí, kde se pravidelně objevuje nejvyšší soutěž i mezinárodní akce. Nejlepším příkladem, jejichž hodnotu nelze měřit v penězích, je například to, že Tero Tiitu, sedí téměř každé pondělí ráno a společně se sportovními reportéry rozebírá a hodnotí uplynulý víkend. To poskytuje veřejnosti široký přehled o florbalu.
Naším společným dilematem je, že máme omezené zdroj, ale chceme a musíme maximálně uspokojit naše loajální diváky, kteří chtějí vidět zápasy živě. Velice často se využívají video on-line přenosy. Zároveň se musí bojovat, aby mezinárodní utkání byly v maximální míře v televizi, kde se na ně bude dívat nesčetněkrát více lidí než na PC. Jsem ovšem velmi znepokojen tendencí, že se florbal dává na placené televizní kanály, to není cesta pro potřeby a účely florbalu. Musíme pracovat k tomu, aby florbal byl vidět na veřejnoprávních televizních kanálech. Máme dobrý produkt a budeme se muset odvážit ho prodat.
Mým tajným snem je, že budu jako starý muž sedět v hledišti během semifinále Olympijských her mezi Čínou a Německem a říkat si, jak to byla zatraceně dlouhá cesta. Rozhodněme o cestách a uskutečněme je, jak k velkým cílům a velkým snům dospět. Pokud bude mít všichni velké sny, společně to dokážeme."
JOHN LILJELUND
generální sekretář Mezinárodní florbalové federace
převzato ze stránek: www.innebandymagazinet.se
| 17.12.2011 | 16:58 |
| vložil:
CaT | přečteno: 1093x |
komentáře: 0x |