Zábava až na prvním místě

O minulém víkendu se pár z nás zúčastnilo neoficiálního mistrovství ve florbale (4+1) a po slušném výkonu jsme obsadili druhé místo. Celkem jsme odehráli 6 zápasů po 20 minutách, kdy jsme ve 4 utkáních vyhráli, v jednom remizovali a ve finále prohráli o gól. Mimo dobrých výsledků na hřišti šlo i o zábavu a nakonec došlo i na válku, naštěstí úspěšnou, které velel rotný čert Marrák, který přežil útok Turka, i když to hodně bolelo. [==konec_ukazky==] Je třeba poděkovat pořadatelům (Dannyho parťákům za kvalitně odvedenou práci během turnaje) a za vypůjčení Mad Maxe, který nám výše zmíněné finále vychytal. Dokonce chytal takovým stylem, že si vyčapal cenu pro nejlepšího gólmana, která mu po zásluze náleží. Od nás se zúčastnil trenér Mňau (Jan Koten), nejmladší člen Tomizawa (Tomáš Koten), nejchytřejší Hibu – Figu (Hynek Bulant), Čert Marrák (Marek Švrkala), právník Chmaty (Milan Paták) a Posera Pták (Martin Kos). První match byl naplánován (z protekce na později, aby mohly hvězdy dorazit). Na rozjezd nás čekali trochu velcí kluci, ale náš pohyb na ně platil (skoro si nevystřeli) a vyhráváme jednoznačně 5:1. Druhý zápas ve skupině už taková sranda nebyla. Soupeř posilněn i o litvínovské hokejisty hrál hodně tvrdě (dle mého to prostě neuměl a hrál pouze zákeřně a spoléhal, co rozhodčí povolí, a že toho bylo..). I tak je porážíme 5:2, kdy se opět ukázala naše florbalovost a trénink z Nové Cerekve. Výsledky před posledním zápasem byly jasné, takže nám na prvenství ve skupině, abychom nehráli během soboty další zápas, stačila remíza, která také byla, k překvapení všech 0:0, což u nás opravdu není zvykem, ovšem defenziva na tomto turnaji a hlavně gólman drželi náš prapor vysoko, kdo by to čekal před turnajem. Takže jsme naši skupinu vyhráli a postoupili rovnou do čtvrtfinále (turnaj byl vzhledem k počtu účastníků nalosován tak, že na náš vyšel opět stejný soupeř, se kterým jsme remizovali ve skupině). Týpci z Litvínova a kdo ví, kdo za ně hrál ještě, nebyli opravdu lehký soupeřem. Max se musel v bráně ohánět a po vítězství 2:0 jsme postoupili do semifinále. V něm na nás čekala směs hráčů z Litvínova a Ústí nad Labem, které velel best player první ligy mužů – Daniel Hulič. Nám utkání sedlo výborně a po překvapivě hladkém průběhu jsme vyhráli vysoko 5:1, kdy po třetím gólu působil soupeř odevzdaným dojmem, což se vzhledem k únavě po kvalitní večerní retro párty a času na otočení výsledku dalo pochopit.

Ve finále proti nám nastoupila Sparta s nejproduktivnějším hráčem turnaje – Papírem. Soupeř byl silnější na míčku, měl lepší pohyb a dokázal trestat naši nepozornosti. Konečné skóre bylo 3:4, ale naše snížení přišlo chvíli před koncem a ani power play nepomohla k vyrovnání. Sparta po zásluze vyhrála, ale myslím, že i my můžeme být spokojeni s předvedenou hrou a hlavně výsledkem. Turnaj hodnotím jako velmi dobrý, protože jsme se utkali s dobrými týmy, až na první zápas turnaje a zdaleka není obvyklé, abychom končili až mezi posledními, takže všem díky za předvedené výkony nejen na hřišti, protože přeci jsme nejeli vyhrát, ale bavit se, což se vrchovatě povedlo! A na co budeme vzpomínat? No já třeba budu vzpomínat, jak trenér nabaloval neoch….nou (stěží čtrnácku), šel na to přes tvář drsňáka a nakonec musel změnit taktiku, takže zaútočil přes omluvu. Poté na otevřené dveře v našem „hotelu“, kdy čekal na spolubydlící, a že to chce hodně odvahy, když byl ve tři ráno otevřený! Tomík nechtěl bumbat, jelikož byl ještě společensky unavený z Pelhřimova, jenže okusil jednu zlatavou limču a zachutnala mu natolik, že neskončil u jedné. Spolu s Kočkou a Figem se vypařil takovou rychlostí, že nechali půl týmu napospas nočnímu životu, což se nevyplatilo hlavně Marrákovi. Protože absolvoval sérii pogo tance s pivkem, během něhož se zamiloval a musel bojovat s Turkem. Ačkoli byl varován, že to nebude jen tak, nedal si říct a ihned trpěl (Kebab pálil i čerta). Přestože nakonec přišel o pár („hezký pár“) chlupů na konečníku, přežil, vzpomínky zůstanou. Nicméně ho to motivovalo k důrazné hře (v neděli), což se mu moc nedařilo, takže začal hrát technicky (jako v létě při fotbálku – sešívka jedna). Figu rozdával pochcané kytky, které u dívek měli úspěch, protože kolovaly vesmírnou rychlostí. Paťas byl nejslušnější nebo se tak alespoň tvářil, já totiž po rychlé sérii (převážně s Tomizawou) odběhl a různě se toulal po lokálu, ale za tágo děkujeme, protože s Marrákem jít 4 kiláky by bylo moc náročné v Pelhřimově, natož mezi litvínovskými komíny. Zážitků bylo samozřejmě více, ale je třeba zachovat „tajemství“. Hodně jsme toho zanechali i na hale, nákladu bylo v neděli požehnaně, obsazeno bylo mezi zápasy pořád – hlásil vrátný Figo. Kdo jel a zažil, ten ví, zbytek ať závidí, myslím, že je co! Díky všem za účast! Snad mi něco zůstalo v hlavě, protože by to bylo škoda, kdyby ne. A na dalších podobně úspěšných akcí se budu těšit! Napsal Kos černý