Další ostuda!

O víkendu jsem se v letošní sezóně poprvé zapojili do poháru ČFBU a v něm jsme narazili na tým Hořic, který hraje ještě nižší soutěž, než náš B tým a tudíž se očekávala, že bychom soupeře měli přehrát rozdílem třídy. Po naší výhře 7:6, lze hovořit o blamáži a štěstí! Vítězný gól dáváme v poslední vteřině utkání, kdy soupeř v přerušené hře žádal o time out, takže utkání končí nevesele. Dohady a zlatý mok na zemi… [==konec_ukazky==] Snad největším problémem je, když vidíme plochu a její velikost na délku. Mnohé z nás napadne, že to bude asi maso, protože v těchto utkáních to maso bývá. Ovšem toto utkání bylo světlou výjimkou. Soupeř i rozhodčí odvedli dobrou práci (až na ten závěr..). Kdo nedělal to, co měl, jsme byli zase my! Úvod utkání sice vypadá dobře. Dáváme snadno gól, ovšem soupeř snižuje po našem vlastním gólu. Poté po skvostném slalomu od vlastní branky znova odskakujeme a stav je 2:1 pro nás. Do této doby vše vypadá relativně dobře. Pěkné góly, které padly po pěkných akcích, soupeře tlačíme. Nýbrž inkasujeme a i když naše odpověď je rychlá, tak soupeř lacinou brankou srovnává na 3:3. O chvíli později dostáváme další laciný gól a po dvaceti minutách prohráváme 3:4! Víme, že jsem lepší, ale sráží nás individuální chyby, laxnost a mnoho dalších věci, které jsou třeba ke kvalitnímu výkonu. Soupeři na nás stačí dřít! Bohužel chlapci z Pelhřimova nejsou schopni makat a spoléhají na své (někteří na spoluhráčovi) kvality, kterými chtějí rozhodnout. Jenže bez dřiny to není vůbec snadné! Hned na začátku prostřední části vyrovnáváme, když nahrávku zpoza brány není těžké proměnit. Soupeře tlačíme, ale ne a ne se prosadit. Až se nakonec prosazujeme, ze středu hřiště nenápadnou střelou z otočky. Vedeme 5:4 a zdá se, že se snad rozjíždíme. Soupeř ovšem využívá našich chyb a těch je... Takže se mu podaří vyrovnat. Já bych řekl zaslouženě. V poslední dvacetiminutovce se nejprve prosazujeme my a to po akci zpoza brány, ale soupeř vyrovnává na 6:6, když v odloženém vyloučení využívá 6. muže v poli a krásnou střelou rozvlní sít branky. Do této doby si myslím, že rozhodčí utkání zvládali, ale pár minut před koncem nesmyslně vylučují (za faul, který faulem není) našeho hráče. Oslabení přežijeme bez úhony a pak se dějí věci… Soupeř je vyloučen a my máme asi minutu a půl před koncem možnost přesilové hry. Klíčovou událost pořádně nevím, ale soupeř měl zhruba 15 vteřin před koncem signalizovat time out, ale nebylo mu vyhověno (rozhodčí neslyšeli nebo prostě nereagovali!). My zase protestujeme, že zbývá 5 vteřin do konce a na časomíře jsou jen tři vteřiny. Čert, aby se v tom vyznal! Prostě najednou rozehrajeme a vteřinu před koncem základní hrací doby dáváme vítězný gól! Následují samozřejmě protesty, což lze chápat. O pár minut později se dočkáme závěrečné buly a konce zápasu. Před soupeřem se skláním! Odvedl výkon na hranici svých možností (snad nikoho neurazím) a až do konce bojoval o vítězství v utkání! Štěstí se nakonec přitočilo k nám a po velmi nevýrazném výkonu vítězíme, ale je to vítězství, když soupeř dře a my nejsme schopni zamakat?! Já se styděl, jak za sebe, tak za „tým“. Tým v uvozovkách, protože takto jsem jen banda kluků, kteří hrají vyšší soutěž! Takto jí hrát dlouho nebudeme! Sám sebe se ptám, kde je ten tým, který tak bojoval o přežití? Já se už nechci stydět za sebe, za vás ostatní! Doma se ukáže, zda si zasloužíme přívlastek prvoligový nebo zda se musíme chystat na play down a staneme se otloukánkem soutěže?! Jako tomu bylo v minulé sezóně, kde jím byl Třinec. Některým z nás zvoní hrana! + nejsou, alespoň u nás, jinak diváci a organizátoři si pochvalu zaslouží, speciálně pochvala jedné růžové a usměvavá dívce, která dokázala i soupeře rozesmát - špatné přesilové hry, neběhání nestřílení, podcenění soupeře atd. (nemám celý den..), zase všechno špatně Autor: Kos Martin