Klasické céóčko..

Od 12. do 16. července se Pelhřimov jako už klasicky zúčastnil letního turnaje v Praze – CO. Tento rok nešlo o to turnaj brát jen pro srandu králíků, ale chtěli jsme konečně zaznamenat nějaký větší úspěch. Ovšem, jak je na turnajích (ne)pěkné, narazit na kvalitního soupeře můžete v jakékoliv části turnaje a to se nám i letos stalo osudným a CO pro nás pořád zůstává výzvou do dalších let, protože kdo se nechce zlepšovat, jako by nežil. [==konec_ukazky==] Ve čtvrtek na rozehřátí nás čekal soupeř extraligového formátu a to nikdo jiný, než tým z Ostravy. Jeden z nejúspěšnějších týmu v republice, kterému se ovšem poslední sezóny nevydařili podle představ. Nutno přiznat bylo to škola! Hra kočka s myší a my byli myš…Celé utkání bylo o tom, kdy se soupeř prosadí, netrvalo dlouho a prohráváme 0:1. Na soupeřovu poloviny se podívá zřídka kdy a většinou následuje rychlá ztráta balónku, protože si ho nesme schopni zpracovat a náš soupeř doslova létá po hřišti (nekvalitní letní příprava nebo špatné rozcvičení? Nebo snad oboje?). Uběhl nějaký čas a my asi ze 6 šancí (možná přeháním) dáváme 3 góly a ujímáme se vedení 3:2. Soupeř ovšem stav utkání otáčí a nás zasloužená a milosrdná prohra v poměru 3:4 nemine. Tato prohra nás mohla mrzet, neboť vzhledem k naším soupeřům ve skupině se při remízovém stavu mohlo pomýšlet i na 1. místo ve skupině, bohužel jsem to jen kdyby a asi nemá cenu to tady rozebírat. Hráč zápasu – Pody – jediný z nás na to měl. Odpolední zápas proti unavenému soupeři z Finska měl být lehkým tréninkem a utkáním, ve kterém si vylepšíme statistiky. Pořád mi hlava nebere, proč tohoto nedokážeme lépe využít, když vzpomenu poslední zápasy za béčko, tak tohle byl ten případ, kdy kdo chtěl, tak měl plusové body. Jenže většina nechtěla, takže proti 6 borcům, kteří totálně nemohli a nechtěli běhat, i my neběháme a chodíme a chodíme, až dochodíme do stavu 6:0. K nule si pomohl i Kenny, který vychytal TS. Hráč zápasu – Kuča ml. – dával góly. Tyto dva duely jsem odehráli bez dvou hráčů základní sestavy (Bína a Jirků – od pátku oba dva v provozu) V pátek musíme brzo vstávat, takže se žádná velká kalba, jak by se asi čekalo nekonala, ale i tak jsem si užili hodně srandy a např. věta „Nemachruj“ mi bude znít v uších ještě pár krásný let. Baník Sokolov měl být dle výsledků nejlehčím a i díky střelecké potenci našeho střelce - Jirků – 2+1 – jsme získali vedení 5:0, které jsem si ke konci pokazili a dvakrát kvůli špatné komunikaci inkasovali. Nicméně potupuje z druhého místa a večer nás čekal zápas proti švýcarskému plemenu a po jasném výsledku 6:0 postupujeme do další fáze turnaje. Nicméně výsledek ovlivnil náš brzký gól z první střely a v pohodě chytající Venkrbec. Po zápase čekala hráče „pochvala“, protože si předobře plnili své povinnosti. Po nočním zápase nás čeká obžerství a přesun na ubytovnu. Zase ráno musíme cestovat daleko a vstáváme opravdu brzo. Sobota je den, který většinou rozhoduje o úspěchu, či neúspěchu. Narážíme na nějaké Fiňáky, kteří snad měli v roce 2003 CO vyhrát, takže se určitě nemělo jednat o nějaké nazdárky jako dva dny před tím. K utkání přistupuje vážné, takže i rozcvička je o něčem jiném, než jen o koukání na florbal a úsměvech na všechny možné strany. Zápas je od prvního okamžiku vyrovnaný a moc šancí nenabízí. Důležitý moment nastává v situaci, kdy Bína najde na středu hřiště Švrkalu, který trefuje technickou mordou přesně. Od té chvíle začíná soupeřův tlak narůstat, ale na druhou stanu máme možnost chodit do ne zcela připravené obrany a tuto šanci využijeme ke zvýšení na 2:0. Koten vybídne dlouho přihrávkou do samostatného úniky Bínu, který mazácky trefuje jednoruč mezi nohy gólmana. To už pro nás začíná vypadat poměrně slušně…Soupeř stupňuje tempo hry a my tomuto tlaku podléháme. Nejprve inkasujeme, protože nepokryjeme střelce před bránou (tedy jeho hůl) a podruhé po standardní situaci, kdy se rozestoupí zeď (dle mého čistý zákrok), ale to je teď už jedno. Následuje série tří nájezdů, které skončí nerozhodně a rozhodne se až v páté sérii. Na nájezdy jako celé utkání prohráváme 2:3 a loučíme se s letní Prahou. Snad příští rok, protože jednou už to prolomit musíme. Hráč zápasu – Bína – 1+1+ 2 proměněné nájezdy. Turnaj nás moc neprověřil, protože Ostrava byla nad naše momentální možnosti, ostatní soupeři neměli patřičnou úroveň a jediné pro nás dobré utkání jsme prohráli po nájezdech, kde kvalita soupeře odpovídala naším možnostem, takže z celého turnaje převládá zklamání. Myslím, že bylo na víc, ovšem je třeba pořád na hřišti pracovat a toho bohužel nejsme schopni. A je jedno jestli hrajeme proti soupeři, který je o třídu lepší nebo horší! Je třeba mít na mysli, že tyto zápasy jsou o tom, kdo bude hrát v základní sestavě! Kdy jindy se lépe ukázat? Když budete hrát dobře zápasy, tak si vás budou lidé cenit a vážit, ale k tomu je třeba přidat a dát něco týmu navíc! Nejen v zápase, tréninku, ale i mimo. Takže srandě z Prahy zdar a dřině naproti. Ať mají lidé na co koukat. Nejlepším hráčem turnaje se stal Petr Poduška. Bína Milan 3g 2a 5b Brychca Lukáš 2g 1a 3b Jirků Jiří 3g 2a 5b Kos Martin 2g 6a 8b Koten Jan 0g 1a 1b Kučera Jan 4g 0a 4b Kučera Jiří 0g 0a 0b Maršík Jan 3g 2a 5b Paták Milan 1g 1a 2b Piller Martin 0g 1a 1b Poduška Petr 1g 3a 4b Švrkala Marek 3g 0a 3b Autor: Kos Martin