Konečně pořádný turnaj!

Konečně pořádný turnaj! Od 16. do 19. července se Spartak Pelhřimov zúčastnil druhého ročníku turnaje v JH, na který bylo přihlášeno celkem 16 družstev. Z toho 6 týmů z české extraligy a dva ze slovenské. Vzhledem k tomu, že kvalita slovenské extraligy není nikterak valná, tak cílem, alespoň jak jsem to cítil na začátku turnaje byl postup do čtvrtfinále, což se nám vzhledem k velmi příznivému losu podařilo. [==konec_ukazky==] V pátek nás (některé z nás) čekala 3 utkání. Na „rozjezd“ jsme dostali domácí tým JH (3. liga) a výsledek 7:0 hovoří jasnou řečí. Jelikož jsem utkání neviděl, nebudu psát, jak výborně jsem bránili a hráli. Druhý zápas měl být už o něčem jiném, protože nás čekal vítěz po základní části slovenské extraligy, ale tým Trenčína byl pro mě velkým zklamáním. Během prvních pěti minut máme 4 gólové šance, i když z tohoto tempa povolíme a i soupeř si začne vytvářet gólové šance, tak výsledek 8:3 je ještě mírný, ale na to, že v soupeřově týmu bylo asi hodně fotbalistů (neustálé polehávání, obstřiky atd., toto podle mě dobrou reklamu slovenskému florbalu nedělá) výsledek pro soupeře není špatný. Po hodinové pauze nás čekal toho dne soupeř nejtěžší. Velmi omlazený tým Future (extraliga). Soupeř od začátku diktoval tempo utkání, byl aktivnějším a nebezpečnějším týmem, což se projevilo na konečném výsledku 4:5, který byl pro nás asi mírnější, než měl být. Soupeř byl zhruba po 2/3 zápasu lepším týmem a nebýt dobře chytajícího pytla… Po těchto výsledcích jsme se umístili v naší lehké skupině na druhém místě a postoupili jsem do osmifinálové skupiny, kam jsme si „přenesli“ jednu výhru a jednu porážku. V sobotu kolem poledne nás měl čekat asi vrchol turnaje vzhledem k soupeři. Tatran mistr české republiky pro rok 2010. Se soupeřem, s kterým jsme se utkali tento rok v poháru (7:10) do nás od začátku bušil, jak hluchý do vrat a po zhruba 6 minutách si otevřel střelnici, kterou zakončil při power play pár vteřin před koncem. Výsledek 0:10 je katastrofální!!! Skoro jsme neohrozili soupeřovu branku a při naší produkci jsme mohli počítat maximálně s jedním a když hodně zavřu oči, tak dvěma góly. Bohužel jsme nezaznamenali žádný střelecký úspěch…asi jsme nebyli hodni! V pátém utkání jsme narazili na našeho obvyklého soupeře z Tábora. Vyrovnané utkání jsme po zásluze otočili na naší stranu a vyhráli nejtěsnějším rozdílem 4:3. Nutno určitě vzpomenou na „fér play“ soupeře. Takže děkujeme! Výsledek Vám budiž odměnou… V posledním utkání ve skupině, kdy už nám šlo jen o to, zda postoupíme ze 3. nebo 4. místa a narazíme ve čtvrtfinále na Ostravu nebo na Vítkovice. Se projevila únava materiálu a chuť zabojovat o lepší výsledek. Soupeř z České Lípy (2. liga) nás porazil 6:1! Nutno podotknout, že jsem hráli na 3 lajny, takže hrál, každý, kdo měl zájem, ruce a nohy. Samozřejmě to není omluva, ale jakmile došlo ke stažení na dvě lajny, soupeře jsem začali viditelně přehrávat, ale góly pořád nepřicházeli, takže po zhruba pěti minutách došlo znova k návratu ke hře na tři lajny. Utkání rozhodla lepší produktivita soupeře, chuť po vítězství a možná i chuť po pozdějším vstávání. Tímto děkuji MALÉMU LEOŠOVI, že nás v bráně podpořil dobrým výkonem a snad na brzkou shledanou. Takže 4. flek a v neděli ráno (8:00) Vítkovice.. Sestava byla stažena na dvě lajny a mohlo se začít. Vítky drželi hru pevně ve své moci a ze snu nás probudil první gól v naší síti. Následné vyrovnání nám nalilo sebevědomí do dalšího průběhu zápasu a nejen do jeho průběhu, ale až do konce! Nemá cenu se tu moc rozepisovat, každý rozumný člověk si to dokáže představit. Vítky hráli a my čekali, co bude. Občas jsme jim tam něco přidali od cesty a prohra 4:5 byla na světě. Soupeř měl hru pevně pod kontrolou, ale i my občas zahrozili a myslím, že se nebylo za co stydět! Na rozdíl od sobotních výkonů! Co napsat závěrem? Za sebe jsem rád, že jsme se jako muži A,B a mladý černoty zúčastnili dobře obsazeného turnaje. Ty kteří to nevěděli, zjistili, že proti nám stojí lidi z masa a kostí a není třeba se jich bát, ale je třeba se bát jen sám sebe a svého výkonu. S umístěním může být spokojenost. S předvedenou hrou je to už horší. Pochválil bych pár hráčů, ovšem prdím na to. Pochválím mládežníky, kteří si mohli zkusit osahat, jak chutná hra mezi muži a snad si z tohoto turnaje vezmou ponaučení, že je pořád plno věcí, na kterých je co zlepšovat. Ovšem myslím, že to platí pro každého jednotlivce, včetně těch zkušenějších! Autor: Kos Martin