Kuča se loučí s Renaultem

Milý Jirko, požádali mě, abych napsal nekrolog pro tento web, a do uzávěrky zbývá jen hodina. Takovou práci nemám rád. Naše společné věci začínali vždycky debatováním, zkoumáním tématu a odbíháním od něj a pak teprve se mohlo napsat první písmeno. Ale tohle hoří, aby to dneska večer vyšlo. [==konec_ukazky==] Byl u úplných začátků, zažil s námi vůbec první cestu za ligovým florbalem do Příbrami. Pak s námi trávil neopakovatelné časy v krajské soutěži, naše první postupové tažení do celostátní soutěže, kdy jsme za celou sezóny vezli domů jen 2 porážky. A pak s námi prožil náš pětiletý boj ve 2. lize, od nesnadného udržení v první sezóně, přes čtyřleté čekání na postup a stále se opakující konec, kde chyběl pověstný kousek čehosi, čemu se říká štěstí. Zažil s námi spoustu srandy i adrenalinu. Například při předávání vaječňáku či burčáku v rychlosti, která měla tři cifry. Honičky, závody a všechno co k tomu patří. A u Sauny byl většinou první na pásce. V posledních letech už toho moc nenajezdil. Snad s námi byl několikrát i na 1. lize. Tu první sezónu si nemoh určitě nechat ujít. Czech Openy mu taky příliš nepomohly, letní přehřátá Praha hold není úplně ideální. A do Znojma už se taky nepodívá. Jeho čas se postupně nachýlil. Nic tady nemůže být věčně. A tak i on začal postupně ztrácet svůj lesk, objevily se první šrámy, nutné byly i další zásahy odborníků. Při posledních cestách už to bylo i o zdraví a to nejen jeho, ale všichni jsme svědky, že bojoval až do konce. Taky bys měl vědět, že všichni tvoji nejbliší Jirka ml., Honza i Ája, jsou s tebou až do konce. Za všechny florbalisty. Díky!!!